pátek 28. března 2008

Jak polechtat (nejedno) mužské ego

Nerada se vsázím, a pokud to dělám, tak pouze tehdy když jsem si opravdu jistá, že je velká šance sázku vyhrát... Ale tohle vlastně ani není sázka... je to spíš taková dohoda - "když já tohle, tak ty zas..." Tak jsme se dohodli, že on - fyzicky silný, sportovně založený chlap vleze do rybníčka a za to já, totální lemra, navíc sportovně neschopná, půjdu dobrovolně na trénink kickboxu.
Strategie oddálit rybníček na co nejpozději, aby byla voda teplejší sice částečně vyšla - led už bohužel roztál - ale voda má stále svých 4-5°C... Včera se naskytla ideální příležitost a protože je Kačka kamarádka nenechala nás v tom samotné a vyrazili s Maem s námi.
Těžko popsat krásu noční romantické procházky tmavým lesem, kde jediné světlo poskytuje "světelné znečištění"....
Rybníček byl opuštěný, klidný a studený...
Chlapi se s pusou plnou řečí vrhli do vody, vzápětí se řeči vyměnili za řev (do chvíle, než jim zamrzl úsměv) a poté za rychlé plácání do vody ve snaze rychle vylézt ven.
Když se tuleni konečně vyhrabali a pusa jim po chvíli rozmrzla, naplnila se opět komentáři které pomalu přešly v úžas když jsme s Kačkou přeplavávaly rybníček v poklidu tam a zpátky, bez řečí a ještě k tomu při smysluplné konverzaci... a chlapům zamrzl úsměv podruhé.

Chachaaaaa... skvělý pocit to byl....

jen jsem zvědavá, nakolik skvěle se bude drahá polovička cítit, až budu umírat na kickboxu... :(