pondělí 10. prosince 2007

Vykvetená orchidej

Vykvetla mi orchidej.... Můj první orchidejářský úspěch!! Jupííííí!!
(V galerii je pár snímků, abyste mi věřili. A v pozadí květiny - jedinečná příležitost vidět můj "vědecký bordel" na pracovním stole...)

neděle 9. prosince 2007

Co jsem neměla dělat

Neměla jsem chodit pozdě spát.
Neměla jsem vymrznout v rybníčku.
Neměla jsem sníst úplně celou čokoládu.
Neměla jsem čichat k tričku(třebaže z důvodu, zda nepotřebuje vyprat) které voní po někom, koho už nemám.
Neměla jsem se dívat na Once, i když vím, že ho psychicky neunesu.
Neměla jsem být líná a koupit si acylpyrin už když mi došel a nečekat až bude potřeba.
Neměla jsem odkládat povinnosti na poslední chvíli.
Neměla jsem zapomenout jít nakoupit, když bylo otevřeno.
Neměla jsem si uvařit tak silný zelený čaj a možná by se mi tolik neklepaly ruce.

Neměla bych si tu stěžovat a radši něco dělat...

čtvrtek 6. prosince 2007

Asi jsem něco přepískla - ale sklenička se šampaňským ve vířivce plave, a to je hlavní

Včerejší den byl dlouhý, náročný a takový ospalý... Zčásti proto, že ve středu mám největší koncentraci přednášek (tedy dvě), z další proto, že venku je pošmourno a padá tající sníh a také proto, že chodím stále pozdě spát a ráno vstávám a už jsem dlouho nebyla doma, abych prospala celý den.
V mezipřednáškové pauze jsme vyrazili do rybníčka. Asi nebylo dobré nechat se vyhecovat a rybníček přeplavat dvakrát... Přecijen už není žádné horko a tuleň zatím také nejsem. Tu zimu jsem rozdýchávala pěkně dlouho...

Z extrému do extrému, po večerním botanickém semináři, pivě a zmrzlinovém poháru u Toncarů spěcháme do sauny naakumulovat teplo do zásoby... Po pár minutách všichni nadáváme na to příšerné horko. Utíkáme do studena... A do tepla... Nekonečná pohoda...

Na závěr slavíme přijetí Šuspovo a Mácovo článku šamapňským ve vířivce... řešíme, zda jsou skleničky na šampaňské designové schválně tak, aby plavaly, nebo jestli by to zvládla jakákoliv jiná. Vydrželo nám to dlouho...

Tak jako tak, ačkoliv se v sauně vždy úžasně odpočine, byla to patrně pro můj organismus poslední kapka. V poledne zmrznout, večer se uvařit a ještě lehce přiopít...na to není chudák zvyklý. Domů jsem přišla naprosto zpráskaná, a jen jsem padla do postele. A pak už nic nevím...

úterý 4. prosince 2007

Víkend v Mechechlákově

Neobyčejně plodný víkend... Začal v pátek tím, že jsem se vším sebezapřením v půl páté ráno vstala, abych stihla ještě uvařit čerstvý zázvorový čaj a ve dveřích se srazila se spolubydlící Eví, která zrovna přicházela, když já odcházela... Cestu na Vysočinu se podařilo operativně spojit s návštěvou tatínka v lázních, což mi ulehčilo starosti s českými drahami a navíc jsem já odlehčila nejednu ekologickou stopu....
V Budějkách sice mrzne a sněží, ale v porovnání s Vysočinou je to jen slabý odvar... Cosi se ve mě láme a dobrovolně přiznávám, že mít tohle za barákem, asi bych začala lyžovat také
Velký nákup, romantická procházka po vánočně vyzdobeném městě, stroboskopický stromeček u kostela, káva a pivo v kavárně...
Doma pak začíná maraton v pečení cukroví... K pečení sladkostí se nejlépe hodí film Karlík a továrna na čokoládu, který nás pak provázel celý víkend... Půovo nadšení a moje radost, že on má radost...
Sobota... od rána pečeme cukroví, s mezipauzou na oběd... Pečení nám opravdu jde... Provází nás Willy Wonka a Umpa-Lumpí zpěvy. Odpoledne padáme unavení... podvečerní kávička, exkurze po firmě, kde jsem byla označena za manželku personálního ředitele, okružní vycházka po Mechechlákově s cílem sehnat sušené mléko na výrobu marcipánu... Marcipán se daří, rozhodně lépe než kokosová roláda podle receptu medvídka Brumíka a která po chvíli získává přezdívku "Zasraná roláda". Na to, že by onen recept měly zvládnout malé děti mi dala pěkně zabrat...
Na závěr dne stavíme nekonečné množství vosích hnízd, namáčíme marokánky do čokolády a za odměnu (a s těžkým odporem k cukroví) si pouštíme Hvězdný prach a film nás baví....
V neděli vyrážíme na vycházku za poznáním okolí Mechechlákova, který jsem stihla během chvíle mnohokrát urazit, aniž bych chtěla a tušila.... Je teplo a sníh taje...
Na závěr tak úspěšného víkendu, cestou na nádraží, bad luck a přejíždíme na silnici ležící již přejetou srnku... Špatní jsme z toho jak my, tak Žofré...Nehezký závěr dne ještě umocní zjištění po příchodu na nádraží, že vlak nejede v půl, ale již odjíždí za minutu, což by nebylo tak zlé, kdyby nástupiště nebylo ještě sakra daleko... Následuje dlouhý běh s batohem na zádech, což je aktivita mnou opravdu nemilovaná, přes celý perón. Tohle budu rozdýchávat ještě dlouho....Rychlý skok do vlaku, zamávat a jedem....

Všechno mohlo být mnohem horší...cukroví se mohlo připálit, sušené mléko nemuseli mít vůbec nikde, sountrack z Williho Wonky jsme nemuseli získat, sníh mohl roztát totálně, roláda se mohla ještě víc rozpadat, Hvězdný prach nemusel být tak pěkný jak byl, srnka mohla být živá a vlak ujet...
Naštěstí se to nestalo.

čtvrtek 29. listopadu 2007

Nový prvek

Nainstalovala jsem si sem hodiny... Všimli jste si? Jsem to ale holka šikovná. Den ode dne má počítačová gramotnost roste...

středa 28. listopadu 2007

Juchuchůůůůůůůůů.... Zamrzl nám rybníček

Teplota vody od poslední návštěvy dost klesla tak, že bylo nutné prosekat díru do ledu. Polní lopatka přišla vhod...

Rychlý skok do vody... zalapání po dechu... proražení cesty ledem... několik rychlých temp mezi ostrými kusy ledu ve snaze se zahřát.

Na těle se objevují tmavé skvrny... modrají žíly...(až se člověk diví, kde všude jsou)
Rozklepaným rukám jde těžko se obléknout... po několika pokusech se přecijen podaří...

Trocha medoviny a topení v autě... tělo přichází k sobě, řezné rány od ostrého ledu, kterých si předtím nikdo ani nevšiml začínají pálit... opět si uvědomujeme prsty u nohou...

Tak v pátek znovu....

neděle 25. listopadu 2007

Drobné radosti v životě ženy aneb co muži nikdy nedokážou (pochopit)

Nic na světě nepotěší srdce ženy tak, jako nové boty (obzvlášť jsou-li to právě ty, o kterých snila již před rokem, a které na ni celou tu dobu počkaly a navíc za poloviční cenu) a plný talíř smažených hranolek s neomezeným množstvím tatarské omáčky.

pátek 23. listopadu 2007

Fotky z Černé hory

V albu s oranžovou kuňkou (kterou jsme vůbec neolizovali, páč my biologové víme, že s touhle se nikam "high" nedostaneme) jsou fotky (podstatně lepší a obsažnější, než ty moje) od Helen...
Jen záviďte :)

stačí kliknout

čtvrtek 22. listopadu 2007

Hrozí vám deprese? Patrně ano...

Pů neodolal tomuto testu a já neodolala další výmluvě, proč nedělat to, co bych měla...
Nevím nakolik byl test podzimních depresí zrovna šťastné řešení... přecijen, vybírat si laptop byla činnost s příznivějším výsledkem...

"Ačkoli vaše příznaky ještě zcela nenaplňují diagnózu rozvinuté deprese, je možné, že se jedná o její počátek. Výzkumy potvrzují, že vznik deprese není způsoben pouze genetickými dispozicemi jedince, ale i typem osobnosti člověka, dlouhodobým, nebo silným akutním stresem (například úmrtím blízké osoby). Věnujte proto zvýšenou pozornost svým pocitům, emocím i chování. Pokud se u vás i nadále budou objevovat pocity úzkosti, beznaděje, ztráta energie, poruchy soustředění, ztráta zájmu o to, co vás doposavad bavilo, měli byste svou situaci konzultovat s odborníkem."

Myslím, že do depresí jsem právě upadla...

pondělí 12. listopadu 2007

Můj první přípravek na odlíčení očí

Nikdy jsem se nijak zvlášť nemalovala...
Jako malá jsem nemohla, o trochu větší jsem to ještě neuměla a když jsem už byla dostatečně "velká a zkušená", tak mi to přišlo zbytečné. A navíc v ranním spěchu nebyl čas...
Až nyní zjišťuji, že je celkem zábavné valit na sebe po ránu do zrcadla oči, vybírat barvu řasenky podle oblečení, popřípadě řešit kombinace barev očních stínů...a že podkladový krém a pudr mají něco do sebe. A už i ten čas se najde...
Kosmetika nyní odolává věškeré nepřízni počasí, odolává také klasickým přípravkům pečující o pleť a nezbylo mi tedy, než si nějaký zázrak na odlíčení pořídit.
Nevím, jestli mne ke koupi vedla opravdu potřeba se kvalitně odlíčit, nebo mne více uchvátilo dvousložkové složení? Modrý olej plave na bezbarvé hladině vody a než se člověk může odlíčit, musí důkladně obě složky promíchat a může se unášet obrazci, které bublinky tvoří než se stanou součástí dokonalé emulze... Estetický zážitek ke konci dne...

A k čemu se vlastně líčit?
Kdo to ocení? Já sama? Muži?
Pravděpodobně ti muži... Bohužel ne všichni...

středa 31. října 2007

Lysohlávky jsou na ústupu, módní je olíznout žábu

Tuto novinku jsme se dočetla vcera v noci na Idnes (Paralelně odvysílaly reportáž i obě naše komerční televize -zde a zde): "Studenti z Jihočeské univerzity vyměnili lysohlávky za žáby... Člověk, který toto provozuje možná porušuje zákon..."

A čím? Že zkouší drogy, které ještě nikdo nezakázal? (A které navíc, jak sami uvedli moc nefungují?)

Navíc...jedno olíznutí ropuších zad je skvělý imunitní challenge... (A o kolik jsou žabí záda špinavější, než počůrané borůvky v lese, he?)

A co tedy žabožrouti ve Francii? Začneme je podezírat, že za zástěrku "gurmánského zážitku" schovávají ještě malý úlet jako bonus?

(A mezi námi....Taková Bufo viridis nic moc...)

pondělí 29. října 2007

Milý Ježíšku...


K Vánocům si přeji, mimo jiné - jako je pevné srdce pro mého tatínka, svítící gumovou kačenku ... A také jednu pro Pua... aby měl radost.

Děkuji

úterý 23. října 2007

Proč jsou ženy jsou dokonalé a muži neschopní?

Proč jsou (nebo se alespoň zdají) muži dokonalí do té doby, než se stanou našimi partnery?

Nebo prostě zkouší, co všechno vydržíme?

Je mužský a ženský způsob uvažování opravdu tolik rozdílný?

Proč nás tedy kamarád pochopí, kdežto partnera je občas nutné trochu nakopnout?


Je to daň za to, že nám po ránu trvá o něco déle, než se oblékneme?

úterý 25. září 2007

Slavíme...již sedm let...

Moc rychle to utíká...

28. září tomu bude sedm let, co se s mou milovanou Bárou pyšníme zkratkou ABBA.

ABBA znamená Alexandra Barbora & Barbora Alexandra... oficiálně a navěky...

Ačkoliv jsme teď od sebe daleko a není to jako dřív, kdy jsme spolu trávili mnohem víc času. Pouto je však silnější než 300km bariéra.
Moc se od té doby změnilo... ale stále toho máme mnoho společného...

Máme se rády...

pondělí 10. září 2007

UFFFF!!!!

Dělat všechny své zkoušky z letního semestru v jediný den, navíc v poslední možný den zkouškového, kdy zimní semestr již klepe na dveře, a ještě ke všemu s tak mizernou přípravou...
Nikdy více!!
Nějak se v tom nepoznávám...Navíc mě ani rozum nevybičoval k neúnavné studijní morálce, a namísto toho mě nechal umírat v bolestech hlavy a ducha...Zrádce!

V příštím semestru budu mnohem zodpovědnější!!

Doufejme

Alespoň nebudu odkládat zkoušky na poslední chvíli...

Možná bude rozumnější začít tím, že nebudu nic slibovat...

Slibuji, že nebudu!

pátek 17. srpna 2007

Vzpomínka na Krakow

Konečně jsem se pořádně skamarádila s Picassem...Tak předkládám několik fotek z konference v úžasném Krakowě..Na návštěvu můžete zde.

čtvrtek 16. srpna 2007

Zlatíčka u mě doma


Doma mi běhají tihle pouštní drobečkové původem z Čadu, co na ně náš pejsek žárlí a začal kvůli tomu jíst i zrní, aby nám dokázal, že mu opravdu křivdíme...

Jak jsou rozkošní můžete vidět ve fotoalbu vedle...

středa 15. srpna 2007

To je radosti!!!

IMT Smile, od svých patnácti let jsou mí nejmilovanější...
Skupina na Slovensku zbožňovaná a kterou zatím český národ nedocenil, zavítá konečně k nám na turné do Čech!!! A dokonce tak moc, že 12.10. dojedou až do Budějek!!!
Jupííííííííí!!!
Tolik se těším!!!
a 7.11. pro jistotu hrají i v Praze...
Jen toho Petra Koláře by mohli nechat doma... kdo je na něj zvědavý...

Fotky z Bulharska...

... co Janek nafotil můžete zkouknout tady

Žiju!!

Nadšená krásou Černé Hory...
Po několika dnech strávených "doma"..
O rok starší..
Zpět v pracovním procesu...

středa 25. července 2007

Tak a jedem

Balkánské dobrodružství pokračuje...

Vyrážíme do Černé Hory.
Má první mezioborová exkurze...
Plán trasy je vidět na obrázku níže...

Pojedeme opět přes Srbsko, jsem zvědavá, jací budou celníci dnes a co budou říkat na ty zásoby...V batohu zabírá jídlo 90%místa...a to ještě část veze Jája. Trochu si říkám, jestli jsem to nepřehnala...

Navíc mé zažívání stále ještě nefunguje ideálně. Ostatně, ani jsem mu k tomu nedala moc prostor...Uvidíme, jak se vypořádá s další změnou...Uhlí máme zásoby a když bude nejhůř,
přijde na řadu toaletní papír...
Vpravo originální záznam rozhovoru s Jiřím ze Staříče.

(A kdo je líný si ho kliknutím zvětšit, nejen, že přijde o fekální vtip, ale navíc nebude znát správné dávkování...)



So far, so good

Zneužívám Púovu oblíbenou větu, neboť jiná by to nevystihla tak pěkně...

5.července posílám přihlášku na konferenci a na navazující exkurzi s omluvou hlavnímu organizátorovi, neboť termín pro přihlášení skončil 30. června.
-
Hlavní organizátor mile odpověděl, že žádný problém, děkuje za zaslané názvy posterů a přidává, že se na nás moc těší.
-
-

23. července posílám hlavnímu organizátorovi omluvný e-mail, neboť termín pro zaplacení poplatků za konferenci a exkurzi vypršel 15. července. Současně přidávám změny o zrušení jednoho posteru, a drobné úpravy v dalších...
Pro zlepšení image naší výpravy připisuji ujištění, že abstrakty pošleme OPRAVDU včas, tedy do 31.července.
-
Hlavní organizátor opět bleskově odpověděl, že zatím dobrý, a ať peníze pošleme co nejdříve. A že kdyby něco, tak že tu brožurku s abstrakty nebude zpracovávat dříve, než po 7.srpnu...
S přáním "Good work and I´m looking forward to see you in Poznaň" dopis ukončil.
-
-

26. července dopoledne pošleme účastnické poplatky za konferenci. Zároveň napíšeme hlavním organizátorům, že rušíme účast na exkurzi a že bychom vlastně chtěli i jídlo...
-
Jsem zvědavá, jestli se hlavní organizátor na nás stále těší..
-
-

So far, so good, ještě tam nejsme...

pondělí 23. července 2007

„Co vypije bulharská stařena, zvládnu taky!!“

(Výrok který nás provázel během bulharského putování...)

Nezvládla jsem...

Nebo to naopak byla reakce milionů přátelských bakterií, které si celý týden zvykaly na balkánské patogeny útočící z vody a jídla, a najednou nezvládly rychle přepnout na přehnanou středoevropskou hygienu? Myslím, že se asi diví, proč je bezohledně nutím zpracovávat opět "normální jídlo", jako bych netušila, kolik jim to dá práce, za pár dní se opět přeorientovat na zvýšené dávky snížené hygieny...

Tak jako tak, toho oběda byla škoda.

Odpusťte mi milé Escherichie, až se vrátím, koupím vám jogurt se spoustou nových kamarádů....

neděle 22. července 2007

Balkánská realita

Realita, jak tomu bývá, byla zcela jiná...

Několik užitečných postřehů:

- nebojte se zeptat se svého kolegy dostatečně v předstihu a dostatečně důrazně, zda-li má pas
- tvrdí-li že ano, ale neví kde, nebojte se ho nutit ho hledat třeba i s týdenním předstihem
- chcete-li odjet včas, s ostatními, nikdy nevěřte chlácholivým slovům: "neboj, já ho najdu"

- je ztráta času dělat dlouhodobé plány...
- Bulharsko je fakt Balkán, se vším všudy, i v hlavním městě
- je bláhové očekávat, při shánění mapy, že najdete obchod výlohu plnou map...
- 90% obchodů se jeví jako již navěky zavřených, i ten nejtmavší a nejpomlácenější obchod, o kterém by u nás nikdo nepochyboval, že to má za sebou v osm ráno otevře a normálně funguje
- pečivo je výborné, ačkoliv vždycky loterie, zda onen výrobek je sladký či slaný....
- je dobré ptát se místních, a ptát se hned, než místní navěky zmizí
- pokud Vám kolegové řeknou, ať jim jdete naproti, je dobré si říct jakou půjdou cestou...
- 6kilový meloun je pro šest lidí tak akorát
- vrchol pískovcové pyramidy není nejvhodnější místo pro skupinové foto
- nehty lze s trochou cviku velmi dobře ostřihat nůžkami na ovce
- vydry jsou svině...
- nůžky na ovce jsou výbornou zbraní proti nočním šelmám
- autobusy mívají většinou zpoždění, autobus v 6.00 jede přesně
- kozí deky jsou cool
- požívat jakési mleté maso smažené na čemsi za 1Leva je bezpečné a bez následků
- je ztráta času dělat plány na den dopředu
- 4kilový meloun je pro čtyři lidi tak akorát
- občas je i výhodné vystoupit o zastávku dříve
- je ztráta času dělat plány na půl dne dopředu
- 3kilový meloun je pro čtyři lidi tak akorát
- v Plovdivu je, mimo jiné, i brána do třetí dimenze...
- ze všeho nejhorší v nočním vlaku je DJ s taškou plnou elektroniky
- u moře je dobré lehat si do stínu
- v noci je u moře pěkná kosa
- 8kilový meloun je pro tři lidi až dost
- místní obyvatelé i turisté pravděpodobně nejsou zvyklí vídat jiné turisty vařící si uprostřed parku na plynovém vařiči večeři
- nůžky na ovce jsou výbornou zbraní proti místním obyvatelům v nočním vlaku
- není dobré přijímat od řidiče autobusu karton cigaret k pronesení přes hranice
- ještě horší je vracet mu je před celníkem právě vstupujícím do autobusu

- je příjemné vystoupit z autobusu a říct si: "Konečně doma!!"
- ještě příjemnější je po příchodu domů zjistit, že v místnosti s WC je právě postavená klimatizace, která ji činí nepoužitelnou..
Jen čtěte, stojí to za to....
Plot, pila, sirky a popílek

Vzhůru do divočiny!!!

Letošní léto zdá se býti v duchu cestovatelském, navíc v Polsko - Balkánském duchu...
Po těžce konzumním týdnu stráveném v přepychovém Krakově na mezinárodní konferenci jsem se těšila na tvrdou divočinu bulharských velehor.
Dlouho jsem už nikde nebyla, trochu jsem pochybovala o své kondici, ale přesto jsem byla natěšená na spoustu kytek a hlavně šneků, které tam uvidím a nasbírám po všech Olegovo doporučeních, na to, jak shodím tukové zásoby nastřádané při sezení u počítače a za lupou (zcela jasně jsem viděla sama sebe deroucí se z posledních sil na nějaký pitomý kopec, přemítajíce o každé zbytečné věci v batohu, a nadávajíce si proč zrovna já, blbá, se nechám k něčemu takovému přesvědčit.... )

Realita, jak tomu bývá, byla zcela jiná...

úterý 26. června 2007

Tak jsem zažila úplně opravdickou vědeckou konferenci...

Krakov nezklamal...

Doufala jsem jen v samé dobré věci (krowky, pirožky, kebab, vafle, čokoláda....Tuleně jsem, pravda, ve Visle ani neočekávala, ale rozhodně bych se pro ně nezlobila...)

Pokud si člověk odmyslí nohy na nočním stolku, Honzu spícího pod barem a žádný čaj k snídani bydleli jsme velmi romanticky, malinký kousíček od centra, přímo pod Wawelem - ideální místo jak zapadnout do konzumu a po celý týden z něj nevylézt...

Konzum opravdu těžký celotýdenní , spousta kávičky - po ránu v kavárně, během prezentací, zákusky, výborný čaj...Odpoledne strávené v centru, večer v hospodě či kavárně v Kasiměři...Slavnostní raut...Noční koupání za deště ve Visle (za což by nás místní policie jistojistě zavřela, kdyby tak strašně nepršelo), kebab, zapiekanki, preclíky, úžasná čokoláda s chilli i bez něj....

Nadšení pro vědu a další práci...

Těšíme se v září do Poznaně...

úterý 5. června 2007

Záhadé semínko rozluštěno!!!

Tak už to vííííííííííííííííme!!!!!!!!!!!! Je to Calystegia sepium....čili opletka plotní - většině botanicky nepoznamenaným známa prostě jako svlačec...
Ale dalo to zabrat, avšak dva dny strávené na cestách po Moravě stály za to.

Moc se mi ten výlet líbil. Zjistila a viděla jsem i spoustu jiných věcí...poznala jsem spoustu nových semínek, napila jsem se originál vyvěrající Ondrášovky, viděla jsem, jak pokračuje stavba dálnice D47, jak vypadá barák pod svou vlastní podlahou, popovídala se Šotkem, sklidila jsem špačkovi jeho první moruše ze stromu, přežila jsem přívalový déšť, neudělala jsem ani jednu jedinou fotku

a vůbec...

pátek 1. června 2007

Poslední promenádní Šukas

Tak....a je to za námi. Poslední promenádní Šukas pod hlavičkou Biologické fakulty...Je to smutné, je to tak..
Stane se z nás hnusná přírodověda - změna o kterou nikdo nestál, ale bohužel nevyhnutelná...(nyní nezbývá než citovat Plyšáka Pudila: "So far, so good").
Ale k Šukasu zpět...Bylo to moc fajné. Účast sice bývala i vetší, ale nebylo to rozhodně na škodu - jídlo se snědlo všechno, sudy se taktéž vypili.
Kapela hrála co jí síly stačily, jen v té venkovní produkci je to takové méně kontakní. Přecijen, stěny U Hasiče kolektiv více semknou a stlačí dohromady...Zas od toho je to Šukas promenádní a ne klasický. Byla tam spousta dětí, ani jsme pořádně netušili čí dítě ke komu vlastně patří. A opět jsem si tu utvrdila svůj názor, že je zatím pro mne stále dostačující si děti jen půjčovat, než si pořizovat vlastní.
Kdosi přinesl jahody a třešně. Nechal je bezprizorně ležet v kuchyňce, tak jsem se ke konci rozhodla je rozdat mezi přítomnými...Netušila jsem, kolik udělá několik málo třešní (Cerasus vulgaris, Rosaceae - to jen z radosti ze získání zápočtu z dendrologie a v rámci opakování látky ke zkoušce ) a polonahnilých jahod radosti. O to víc mě bavila představa konce června, kdy třešní a jahod budou všude kila a nikdo za ně ani nepoděkuje. Je to stejné jako v přírodě, kdy se málo početnému genotypu dostává více výhod, čímž se mu zlepšuje fitness, tím víc ho je, a tím se stává méně vzácným, a začíná ho válcovat někdo jiný...Ale těch jahod by byla škoda. Dost dynamice populací...
Je už moc hodin. Vyčistit zuby, pomodlit a spát!

středa 30. května 2007

Do práce, z práce, nakoupit, uklidit, uvařit, vyprat a spát

Je to zvláštní, jak jsem rychle odvykla se učit. Naposledy jsem to praktikovala vloni v zimě, při zkouškovém. Byla jsem schopna strávit doma celý týden a nasávat informace (ono, k obstání u zkoušky z molekulární biologie, to ani jinak nešlo) . Pak ještě o půl roku později, před státnicemi, ale ani při tomto učení jsem moc neposeděla.
A pak jsem si najednou zvykla pracovat...Být od rána do odpoledne v práci, přijít domů unavená, nakoupit, uklidit, uvařit večeři, něco přečíst a spát...Stereotyp, kterého jsem se děsně bála, ale který mne, svým způsobem, bavil.
Po půl roce jsem se měla opět učit, na přijímačky, a zjistila jsem, že to asi nedokážu. Nakonec jsem to dokázala, nic jiného nezbylo a stresové hormony udělaly své...
Úspěšně jsem se stala opět studentkou.
A studentky se musí učit - jako zrovna teď..
Ach jo...

Ale jestli se to všechno jednou naučím, tak budu děsně dobrá, protože poznám každý strom, který roste ve městě a v parcích...A to mi to přemáhání za to stojí, ne?????

A to jsem se ještě nezmínila o zkoušce z měkkýšů...Až tu budu mít za sebou, to se budou dít věci...

úterý 29. května 2007

Kdo mi poradí?

Po mnoha hodinách dívání se do lupy mne začíná přepadat zoufalství a beznaděj....
Snažím se, tedy mimo jiné, odhalit totožnost záhadného semínka - navíc to ani není žádný mrňavý, špinavý a omlácený zmetek, ale fakt pěkné, velké a velmi zachovalé semínko...Navíc bylo v celé vrstvě jen jedno jediné - tím spíš ho musím určit...

Nikdy bych nevěřila, jak pouhé sezení, dívání se a přemýšlení dokáže organismus vyčerpat. Stále doplňuji zásoby cukru...Snad dojde i na nouzový balíček, neboť velkou rychlostí ubývají veškeré zásoby tajného šuplíku...
Milované žvýkačky, které mne zatím vždy podržely, mi nedokáží poradit... Vyčerpala jsem veškerou literaturu, ani všemocný Google neví...

čtvrtek 24. května 2007

Vrátila jsem se z Pálavy

Konečně jsem si splnila svůj sen...
(...a tak trochu i biologickou povinnost...) Být již čtyři roky na Biologické fakultě a dosud nenavštívit Pálavu je jako žít na Zemi a nevidět hvězdy na obloze (dnes již nutno podotknout, že fakultou Biologickou již dlouho nebudeme a stane se z nás jistojistě fádní přírodověda - ale na faktu "nelze jako biolog nevidět Pálavu" to nic nemění).

Ač rádoby botanika, přivedla mě sem Malakologická exkurze (tedy taková, kde se namísto na chloupky kytkám na listech kouká šnekům na zoubky...)

Pálava mě naprosto uchvátila.
Taková krása!

Navíc s Olegem se ani nejde nenadchnout. Asi by zážitek nebyl ani z poloviny takový nebýt jeho...
Co Oleg řekne, to se splní. O tomto faktu jsme měla možnost přesvědčit se již několikrát v Chorvatsku - poprvé když šel pod vodu se slovy: "přinesu kopinatce".
Svátost Olegových slov jsem vzala za samozřejmou o rok později kdy jsme se drápali na Vošac a cestou jsme uviděli vše, na co nás lákal namísto sezení v Makarské u kávičky... Od delfínů skákajících za trajektem, přes super kytky na vápenci, endemického šneka Herillu makariensis, kamzíky a kavčata žlutozobá (navíc paradoxní situace, v nichž jsme všechny jmenované tvory spatřovali, nikdo neuvěří...) - to vše umocněné úžasným výhledem, vůní šalvěje a úmorným vedrem...

Na Pálavě jsme se sice obešli bez delfínů, kavčat i endemických Clausiliidů, zůstala jen ta vůně šalvěje, mateřídoušky a ta panoramata...

Úvodem

Lidé si pořizují Blogy aby v nich veřejně vystavovali svá soukromí. I já jsem si ho zařídila. Snad proto, abych ho měla po ruce, až se rozhodnu sebe sama trochu odhalit širší veřejnosti a snad také proto, dokud nick "Šuměnka" byl ještě volný. Nejsem ještě připravená na publikování svých myšlenek veřejně.

Ale po dnech prožitých na Pálavě se možná mnohé změní...