středa 25. července 2007

Tak a jedem

Balkánské dobrodružství pokračuje...

Vyrážíme do Černé Hory.
Má první mezioborová exkurze...
Plán trasy je vidět na obrázku níže...

Pojedeme opět přes Srbsko, jsem zvědavá, jací budou celníci dnes a co budou říkat na ty zásoby...V batohu zabírá jídlo 90%místa...a to ještě část veze Jája. Trochu si říkám, jestli jsem to nepřehnala...

Navíc mé zažívání stále ještě nefunguje ideálně. Ostatně, ani jsem mu k tomu nedala moc prostor...Uvidíme, jak se vypořádá s další změnou...Uhlí máme zásoby a když bude nejhůř,
přijde na řadu toaletní papír...
Vpravo originální záznam rozhovoru s Jiřím ze Staříče.

(A kdo je líný si ho kliknutím zvětšit, nejen, že přijde o fekální vtip, ale navíc nebude znát správné dávkování...)



So far, so good

Zneužívám Púovu oblíbenou větu, neboť jiná by to nevystihla tak pěkně...

5.července posílám přihlášku na konferenci a na navazující exkurzi s omluvou hlavnímu organizátorovi, neboť termín pro přihlášení skončil 30. června.
-
Hlavní organizátor mile odpověděl, že žádný problém, děkuje za zaslané názvy posterů a přidává, že se na nás moc těší.
-
-

23. července posílám hlavnímu organizátorovi omluvný e-mail, neboť termín pro zaplacení poplatků za konferenci a exkurzi vypršel 15. července. Současně přidávám změny o zrušení jednoho posteru, a drobné úpravy v dalších...
Pro zlepšení image naší výpravy připisuji ujištění, že abstrakty pošleme OPRAVDU včas, tedy do 31.července.
-
Hlavní organizátor opět bleskově odpověděl, že zatím dobrý, a ať peníze pošleme co nejdříve. A že kdyby něco, tak že tu brožurku s abstrakty nebude zpracovávat dříve, než po 7.srpnu...
S přáním "Good work and I´m looking forward to see you in Poznaň" dopis ukončil.
-
-

26. července dopoledne pošleme účastnické poplatky za konferenci. Zároveň napíšeme hlavním organizátorům, že rušíme účast na exkurzi a že bychom vlastně chtěli i jídlo...
-
Jsem zvědavá, jestli se hlavní organizátor na nás stále těší..
-
-

So far, so good, ještě tam nejsme...

pondělí 23. července 2007

„Co vypije bulharská stařena, zvládnu taky!!“

(Výrok který nás provázel během bulharského putování...)

Nezvládla jsem...

Nebo to naopak byla reakce milionů přátelských bakterií, které si celý týden zvykaly na balkánské patogeny útočící z vody a jídla, a najednou nezvládly rychle přepnout na přehnanou středoevropskou hygienu? Myslím, že se asi diví, proč je bezohledně nutím zpracovávat opět "normální jídlo", jako bych netušila, kolik jim to dá práce, za pár dní se opět přeorientovat na zvýšené dávky snížené hygieny...

Tak jako tak, toho oběda byla škoda.

Odpusťte mi milé Escherichie, až se vrátím, koupím vám jogurt se spoustou nových kamarádů....

neděle 22. července 2007

Balkánská realita

Realita, jak tomu bývá, byla zcela jiná...

Několik užitečných postřehů:

- nebojte se zeptat se svého kolegy dostatečně v předstihu a dostatečně důrazně, zda-li má pas
- tvrdí-li že ano, ale neví kde, nebojte se ho nutit ho hledat třeba i s týdenním předstihem
- chcete-li odjet včas, s ostatními, nikdy nevěřte chlácholivým slovům: "neboj, já ho najdu"

- je ztráta času dělat dlouhodobé plány...
- Bulharsko je fakt Balkán, se vším všudy, i v hlavním městě
- je bláhové očekávat, při shánění mapy, že najdete obchod výlohu plnou map...
- 90% obchodů se jeví jako již navěky zavřených, i ten nejtmavší a nejpomlácenější obchod, o kterém by u nás nikdo nepochyboval, že to má za sebou v osm ráno otevře a normálně funguje
- pečivo je výborné, ačkoliv vždycky loterie, zda onen výrobek je sladký či slaný....
- je dobré ptát se místních, a ptát se hned, než místní navěky zmizí
- pokud Vám kolegové řeknou, ať jim jdete naproti, je dobré si říct jakou půjdou cestou...
- 6kilový meloun je pro šest lidí tak akorát
- vrchol pískovcové pyramidy není nejvhodnější místo pro skupinové foto
- nehty lze s trochou cviku velmi dobře ostřihat nůžkami na ovce
- vydry jsou svině...
- nůžky na ovce jsou výbornou zbraní proti nočním šelmám
- autobusy mívají většinou zpoždění, autobus v 6.00 jede přesně
- kozí deky jsou cool
- požívat jakési mleté maso smažené na čemsi za 1Leva je bezpečné a bez následků
- je ztráta času dělat plány na den dopředu
- 4kilový meloun je pro čtyři lidi tak akorát
- občas je i výhodné vystoupit o zastávku dříve
- je ztráta času dělat plány na půl dne dopředu
- 3kilový meloun je pro čtyři lidi tak akorát
- v Plovdivu je, mimo jiné, i brána do třetí dimenze...
- ze všeho nejhorší v nočním vlaku je DJ s taškou plnou elektroniky
- u moře je dobré lehat si do stínu
- v noci je u moře pěkná kosa
- 8kilový meloun je pro tři lidi až dost
- místní obyvatelé i turisté pravděpodobně nejsou zvyklí vídat jiné turisty vařící si uprostřed parku na plynovém vařiči večeři
- nůžky na ovce jsou výbornou zbraní proti místním obyvatelům v nočním vlaku
- není dobré přijímat od řidiče autobusu karton cigaret k pronesení přes hranice
- ještě horší je vracet mu je před celníkem právě vstupujícím do autobusu

- je příjemné vystoupit z autobusu a říct si: "Konečně doma!!"
- ještě příjemnější je po příchodu domů zjistit, že v místnosti s WC je právě postavená klimatizace, která ji činí nepoužitelnou..
Jen čtěte, stojí to za to....
Plot, pila, sirky a popílek

Vzhůru do divočiny!!!

Letošní léto zdá se býti v duchu cestovatelském, navíc v Polsko - Balkánském duchu...
Po těžce konzumním týdnu stráveném v přepychovém Krakově na mezinárodní konferenci jsem se těšila na tvrdou divočinu bulharských velehor.
Dlouho jsem už nikde nebyla, trochu jsem pochybovala o své kondici, ale přesto jsem byla natěšená na spoustu kytek a hlavně šneků, které tam uvidím a nasbírám po všech Olegovo doporučeních, na to, jak shodím tukové zásoby nastřádané při sezení u počítače a za lupou (zcela jasně jsem viděla sama sebe deroucí se z posledních sil na nějaký pitomý kopec, přemítajíce o každé zbytečné věci v batohu, a nadávajíce si proč zrovna já, blbá, se nechám k něčemu takovému přesvědčit.... )

Realita, jak tomu bývá, byla zcela jiná...