středa 30. května 2007

Do práce, z práce, nakoupit, uklidit, uvařit, vyprat a spát

Je to zvláštní, jak jsem rychle odvykla se učit. Naposledy jsem to praktikovala vloni v zimě, při zkouškovém. Byla jsem schopna strávit doma celý týden a nasávat informace (ono, k obstání u zkoušky z molekulární biologie, to ani jinak nešlo) . Pak ještě o půl roku později, před státnicemi, ale ani při tomto učení jsem moc neposeděla.
A pak jsem si najednou zvykla pracovat...Být od rána do odpoledne v práci, přijít domů unavená, nakoupit, uklidit, uvařit večeři, něco přečíst a spát...Stereotyp, kterého jsem se děsně bála, ale který mne, svým způsobem, bavil.
Po půl roce jsem se měla opět učit, na přijímačky, a zjistila jsem, že to asi nedokážu. Nakonec jsem to dokázala, nic jiného nezbylo a stresové hormony udělaly své...
Úspěšně jsem se stala opět studentkou.
A studentky se musí učit - jako zrovna teď..
Ach jo...

Ale jestli se to všechno jednou naučím, tak budu děsně dobrá, protože poznám každý strom, který roste ve městě a v parcích...A to mi to přemáhání za to stojí, ne?????

A to jsem se ještě nezmínila o zkoušce z měkkýšů...Až tu budu mít za sebou, to se budou dít věci...

úterý 29. května 2007

Kdo mi poradí?

Po mnoha hodinách dívání se do lupy mne začíná přepadat zoufalství a beznaděj....
Snažím se, tedy mimo jiné, odhalit totožnost záhadného semínka - navíc to ani není žádný mrňavý, špinavý a omlácený zmetek, ale fakt pěkné, velké a velmi zachovalé semínko...Navíc bylo v celé vrstvě jen jedno jediné - tím spíš ho musím určit...

Nikdy bych nevěřila, jak pouhé sezení, dívání se a přemýšlení dokáže organismus vyčerpat. Stále doplňuji zásoby cukru...Snad dojde i na nouzový balíček, neboť velkou rychlostí ubývají veškeré zásoby tajného šuplíku...
Milované žvýkačky, které mne zatím vždy podržely, mi nedokáží poradit... Vyčerpala jsem veškerou literaturu, ani všemocný Google neví...

čtvrtek 24. května 2007

Vrátila jsem se z Pálavy

Konečně jsem si splnila svůj sen...
(...a tak trochu i biologickou povinnost...) Být již čtyři roky na Biologické fakultě a dosud nenavštívit Pálavu je jako žít na Zemi a nevidět hvězdy na obloze (dnes již nutno podotknout, že fakultou Biologickou již dlouho nebudeme a stane se z nás jistojistě fádní přírodověda - ale na faktu "nelze jako biolog nevidět Pálavu" to nic nemění).

Ač rádoby botanika, přivedla mě sem Malakologická exkurze (tedy taková, kde se namísto na chloupky kytkám na listech kouká šnekům na zoubky...)

Pálava mě naprosto uchvátila.
Taková krása!

Navíc s Olegem se ani nejde nenadchnout. Asi by zážitek nebyl ani z poloviny takový nebýt jeho...
Co Oleg řekne, to se splní. O tomto faktu jsme měla možnost přesvědčit se již několikrát v Chorvatsku - poprvé když šel pod vodu se slovy: "přinesu kopinatce".
Svátost Olegových slov jsem vzala za samozřejmou o rok později kdy jsme se drápali na Vošac a cestou jsme uviděli vše, na co nás lákal namísto sezení v Makarské u kávičky... Od delfínů skákajících za trajektem, přes super kytky na vápenci, endemického šneka Herillu makariensis, kamzíky a kavčata žlutozobá (navíc paradoxní situace, v nichž jsme všechny jmenované tvory spatřovali, nikdo neuvěří...) - to vše umocněné úžasným výhledem, vůní šalvěje a úmorným vedrem...

Na Pálavě jsme se sice obešli bez delfínů, kavčat i endemických Clausiliidů, zůstala jen ta vůně šalvěje, mateřídoušky a ta panoramata...

Úvodem

Lidé si pořizují Blogy aby v nich veřejně vystavovali svá soukromí. I já jsem si ho zařídila. Snad proto, abych ho měla po ruce, až se rozhodnu sebe sama trochu odhalit širší veřejnosti a snad také proto, dokud nick "Šuměnka" byl ještě volný. Nejsem ještě připravená na publikování svých myšlenek veřejně.

Ale po dnech prožitých na Pálavě se možná mnohé změní...