Konečně jsem si splnila svůj sen...
(...a tak trochu i biologickou povinnost...) Být již čtyři roky na Biologické fakultě a dosud nenavštívit Pálavu je jako žít na Zemi a nevidět hvězdy na obloze (dnes již nutno podotknout, že fakultou Biologickou již dlouho nebudeme a stane se z nás jistojistě fádní přírodověda - ale na faktu "nelze jako biolog nevidět Pálavu" to nic nemění).
Ač rádoby botanika, přivedla mě sem Malakologická exkurze (tedy taková, kde se namísto na chloupky kytkám na listech kouká šnekům na zoubky...)
Pálava mě naprosto uchvátila.
Taková krása!
Navíc s Olegem se ani nejde nenadchnout. Asi by zážitek nebyl ani z poloviny takový nebýt jeho...
Co Oleg řekne, to se splní. O tomto faktu jsme měla možnost přesvědčit se již několikrát v Chorvatsku - poprvé když šel pod vodu se slovy: "přinesu kopinatce".
Svátost Olegových slov jsem vzala za samozřejmou o rok později kdy jsme se drápali na Vošac a cestou jsme uviděli vše, na co nás lákal namísto sezení v Makarské u kávičky... Od delfínů skákajících za trajektem, přes super kytky na vápenci, endemického šneka Herillu makariensis, kamzíky a kavčata žlutozobá (navíc paradoxní situace, v nichž jsme všechny jmenované tvory spatřovali, nikdo neuvěří...) - to vše umocněné úžasným výhledem, vůní šalvěje a úmorným vedrem...
Na Pálavě jsme se sice obešli bez delfínů, kavčat i endemických Clausiliidů, zůstala jen ta vůně šalvěje, mateřídoušky a ta panoramata...
Žádné komentáře:
Okomentovat