Neobyčejně plodný víkend... Začal v pátek tím, že jsem se vším sebezapřením v půl páté ráno vstala, abych stihla ještě uvařit čerstvý zázvorový čaj a ve dveřích se srazila se spolubydlící Eví, která zrovna přicházela, když já odcházela... Cestu na Vysočinu se podařilo operativně spojit s návštěvou tatínka v lázních, což mi ulehčilo starosti s českými drahami a navíc jsem já odlehčila nejednu ekologickou stopu....
V Budějkách sice mrzne a sněží, ale v porovnání s Vysočinou je to jen slabý odvar... Cosi se ve mě láme a dobrovolně přiznávám, že mít tohle za barákem, asi bych začala lyžovat také
Velký nákup, romantická procházka po vánočně vyzdobeném městě, stroboskopický stromeček u kostela, káva a pivo v kavárně...
Doma pak začíná maraton v pečení cukroví... K pečení sladkostí se nejlépe hodí film Karlík a továrna na čokoládu, který nás pak provázel celý víkend... Půovo nadšení a moje radost, že on má radost...
Sobota... od rána pečeme cukroví, s mezipauzou na oběd... Pečení nám opravdu jde... Provází nás Willy Wonka a Umpa-Lumpí zpěvy. Odpoledne padáme unavení... podvečerní kávička, exkurze po firmě, kde jsem byla označena za manželku personálního ředitele, okružní vycházka po Mechechlákově s cílem sehnat sušené mléko na výrobu marcipánu... Marcipán se daří, rozhodně lépe než kokosová roláda podle receptu medvídka Brumíka a která po chvíli získává přezdívku "Zasraná roláda". Na to, že by onen recept měly zvládnout malé děti mi dala pěkně zabrat...
Na závěr dne stavíme nekonečné množství vosích hnízd, namáčíme marokánky do čokolády a za odměnu (a s těžkým odporem k cukroví) si pouštíme Hvězdný prach a film nás baví....
V neděli vyrážíme na vycházku za poznáním okolí Mechechlákova, který jsem stihla během chvíle mnohokrát urazit, aniž bych chtěla a tušila.... Je teplo a sníh taje...
Na závěr tak úspěšného víkendu, cestou na nádraží, bad luck a přejíždíme na silnici ležící již přejetou srnku... Špatní jsme z toho jak my, tak Žofré...Nehezký závěr dne ještě umocní zjištění po příchodu na nádraží, že vlak nejede v půl, ale již odjíždí za minutu, což by nebylo tak zlé, kdyby nástupiště nebylo ještě sakra daleko... Následuje dlouhý běh s batohem na zádech, což je aktivita mnou opravdu nemilovaná, přes celý perón. Tohle budu rozdýchávat ještě dlouho....Rychlý skok do vlaku, zamávat a jedem....
Všechno mohlo být mnohem horší...cukroví se mohlo připálit, sušené mléko nemuseli mít vůbec nikde, sountrack z Williho Wonky jsme nemuseli získat, sníh mohl roztát totálně, roláda se mohla ještě víc rozpadat, Hvězdný prach nemusel být tak pěkný jak byl, srnka mohla být živá a vlak ujet...
Naštěstí se to nestalo.
V Budějkách sice mrzne a sněží, ale v porovnání s Vysočinou je to jen slabý odvar... Cosi se ve mě láme a dobrovolně přiznávám, že mít tohle za barákem, asi bych začala lyžovat také
Velký nákup, romantická procházka po vánočně vyzdobeném městě, stroboskopický stromeček u kostela, káva a pivo v kavárně...
Doma pak začíná maraton v pečení cukroví... K pečení sladkostí se nejlépe hodí film Karlík a továrna na čokoládu, který nás pak provázel celý víkend... Půovo nadšení a moje radost, že on má radost...
Sobota... od rána pečeme cukroví, s mezipauzou na oběd... Pečení nám opravdu jde... Provází nás Willy Wonka a Umpa-Lumpí zpěvy. Odpoledne padáme unavení... podvečerní kávička, exkurze po firmě, kde jsem byla označena za manželku personálního ředitele, okružní vycházka po Mechechlákově s cílem sehnat sušené mléko na výrobu marcipánu... Marcipán se daří, rozhodně lépe než kokosová roláda podle receptu medvídka Brumíka a která po chvíli získává přezdívku "Zasraná roláda". Na to, že by onen recept měly zvládnout malé děti mi dala pěkně zabrat...
Na závěr dne stavíme nekonečné množství vosích hnízd, namáčíme marokánky do čokolády a za odměnu (a s těžkým odporem k cukroví) si pouštíme Hvězdný prach a film nás baví....
V neděli vyrážíme na vycházku za poznáním okolí Mechechlákova, který jsem stihla během chvíle mnohokrát urazit, aniž bych chtěla a tušila.... Je teplo a sníh taje...
Na závěr tak úspěšného víkendu, cestou na nádraží, bad luck a přejíždíme na silnici ležící již přejetou srnku... Špatní jsme z toho jak my, tak Žofré...Nehezký závěr dne ještě umocní zjištění po příchodu na nádraží, že vlak nejede v půl, ale již odjíždí za minutu, což by nebylo tak zlé, kdyby nástupiště nebylo ještě sakra daleko... Následuje dlouhý běh s batohem na zádech, což je aktivita mnou opravdu nemilovaná, přes celý perón. Tohle budu rozdýchávat ještě dlouho....Rychlý skok do vlaku, zamávat a jedem....
Všechno mohlo být mnohem horší...cukroví se mohlo připálit, sušené mléko nemuseli mít vůbec nikde, sountrack z Williho Wonky jsme nemuseli získat, sníh mohl roztát totálně, roláda se mohla ještě víc rozpadat, Hvězdný prach nemusel být tak pěkný jak byl, srnka mohla být živá a vlak ujet...
Naštěstí se to nestalo.
Žádné komentáře:
Okomentovat