pondělí 20. října 2008

Tenkrát poprvé

Stalo se to jednoho slunečného podzimního rána. Skrz zatažené žaluzie prosakovaly sluneční paprsky, jakoby nechtěly dovolit prodloužit si noc a snažily se sebrat veškeré soukromí. Po těžké, probděné noci ji bolela hlava jako střep a ranní horká koupel se zdála být nejlepším lékem, co by alespoň na chvíli ulevil od bolesti.
Potichu tedy opustila vyhřátou postel a ponořila se do vln voňavé pěny. Vařící voda udělala své a po chvilce se dostavilo očekávané uvolnění nejen na patřičných místech na těle. Vůně pěny po chvilce vylákala i Jeho. Nenechal se dlouho přemlouvat a rád se přidal. Jakmile se pomalu vnořil, začalo ji být jasné, že víc již nevydrží. Srdce se strašlivě rozbušilo, až si myslela, že ji praskne hrudník.
Musí ven.
Bylo těžké se zvednout, nutkání odsud zmizet však bylo silnější než její momentální možnosti. Zamávala s ní slabost. Ale ona to přeci zvládne, stalo se jí to přeci už tolikrát, že jí to ani nepřekvapilo. Sahá po ručníku. Už ho téměř sundavá a ... a...

.................

...a najednou, ve stísněném prostoru koupelny, Mu leží, stále zmáčená, v náruči. Tenhle pocit nezná. Vlastně ani žádný není. Drží ji pevně. Nenechal ji spadnout.
Dostala dvě facky...
...z lásky...
Hrdina.

Žádné komentáře: