Včera se lámal rok... dle čínského kalendáře začal rok krysy a to bylo třeba náležitě oslavit. Už jen proto, že většina mého ročníku sama krysou je...
Mao dostal od své maminky balíček s nejednou dobrůtkou... Upekl nejúžasnější rýžové závitky (po Vietnamsku "nem"), vietnamské nudle se zeleninou, takové úžasné cosi (tuším, že se tomu říká po vietnamsku "bančin"), co se vyrábí ze speciální lepivé rýže, uvnitř je maso, nějaká soja a ještě něco dobrého a celé je to obalené (asi) banánovými listy, ve kterých se to vaří. Nakonec z toho vznikne neskutečně tuhá lepivá hmota (která se přilepí na cokoliv, s čím přijde do styku a držela by i přilepená na stropě, kdyby se tam dostala) a která je tak neskutečně dobrá (a neskutečně sytá), že jediné, co se s ní nechá udělat je ji okamžitě sníst.
Vražedná kombinace, navíc v takovém množství a k tomu ještě točené pivko (které jsme nechali natočit do třílitrové lahve od nakládaných paprik což v místní hospodě vzbudilo pozornost).
Protože jsem slušně vychovaná, dorazila jsem domů relativně brzy a doplatila na to. Kluci koupili režnou a zapíjeli žal z nadcházející zkoušky, navíc jsem dostala vynadáno, že namísto klavírního koncertu jsem byla nehorázně žrát (a navíc přišla domů s prázdnou), takže jsme se v oné láhvi téměř dohledali pravdy na dně...
Noc byla příšerná, spát s takhle plným žaludkem je nemožné... Ráno se žaludek začal bouřit, tak jsme si nebyla vůbec jistá, jestli zvládnu dojít bez úhony do práce. Namísto rady "Dopij tu flašu, pak to půjde ven samo" jsem zůstala u vyzkoušeného bílého jogurtu který naštěstí zafungoval...
Nutno říci, že necelých deset hodin poté opět dostávám hlad...
Mao dostal od své maminky balíček s nejednou dobrůtkou... Upekl nejúžasnější rýžové závitky (po Vietnamsku "nem"), vietnamské nudle se zeleninou, takové úžasné cosi (tuším, že se tomu říká po vietnamsku "bančin"), co se vyrábí ze speciální lepivé rýže, uvnitř je maso, nějaká soja a ještě něco dobrého a celé je to obalené (asi) banánovými listy, ve kterých se to vaří. Nakonec z toho vznikne neskutečně tuhá lepivá hmota (která se přilepí na cokoliv, s čím přijde do styku a držela by i přilepená na stropě, kdyby se tam dostala) a která je tak neskutečně dobrá (a neskutečně sytá), že jediné, co se s ní nechá udělat je ji okamžitě sníst.
Vražedná kombinace, navíc v takovém množství a k tomu ještě točené pivko (které jsme nechali natočit do třílitrové lahve od nakládaných paprik což v místní hospodě vzbudilo pozornost).
Protože jsem slušně vychovaná, dorazila jsem domů relativně brzy a doplatila na to. Kluci koupili režnou a zapíjeli žal z nadcházející zkoušky, navíc jsem dostala vynadáno, že namísto klavírního koncertu jsem byla nehorázně žrát (a navíc přišla domů s prázdnou), takže jsme se v oné láhvi téměř dohledali pravdy na dně...
Noc byla příšerná, spát s takhle plným žaludkem je nemožné... Ráno se žaludek začal bouřit, tak jsme si nebyla vůbec jistá, jestli zvládnu dojít bez úhony do práce. Namísto rady "Dopij tu flašu, pak to půjde ven samo" jsem zůstala u vyzkoušeného bílého jogurtu který naštěstí zafungoval...
Nutno říci, že necelých deset hodin poté opět dostávám hlad...
Žádné komentáře:
Okomentovat