Náročné to bylo...

Vstávat během jednoho týdne dvakrát ve tři ráno je dost i pro mne... ale silná vůle a zodpovědná duše ve mně to zvládla... Stejně jako zvládla tři dny plavit... a oddálit chřipku (zásluhu nepochybně má bulharská 75% rakije od zaměstnanců). Podařilo se mi koupit nové kalhoty, oblažit rodinu svou přítomností, nic se nenaučit, odbýt preventivní prohlídku, vstát a stihnout vlak ve 4.18 směr Východ... Cesta uběhla příjemně, ve Žďáru se jen přesedlo na přistavený kočár a už to frčí po dálnici skoro až ke Slovenským sousedům. Cestou jedna pěkná keška a už jsme v Kroměříži... Navštěva Podzámecké zahrady, kde se mi podařilo zaměnit jmelí a ochmet(opravdu se stydím). Mou dendrologickou hrdost navíc podrazil jistý strom, kterému jsme nemohla přijít na jméno (teď už ho samozřejmě vím, je to Halesia carolina), Pu popíchal Jiřího Torreyou až z toho Jiří krvácel... Oběd, kávička, nějaká ta keška a pro změnu zahrada Květná, kde jsme viděli Foucaultovo kyvadlo, prošli labyrintem a strašidelně obrovské hejno havranů létalo nad námi...
Večer na Skautském plese, který byl obzvláště vyvedený, jsem vydržela fungovat neuvěřitelných 6 a půl hodiny na podpatcích (což druhý den nezůstalo bez následků).
V neděli skvělý oběd v Koruně (které město nemá hospodu "Koruna"?), a poté cesta do Zoo v Lešné, která je malá a příjemná a mají tam (krom zajímavých zvířat) zajímavé stromy...
Dlouhá cesta zpátky na Jih... Procestovat Českou republiku ze Severu na úplný Východ a z tama na úplný Jih a z toho jedinou noc protančit je na dva dny až dost...

Jak jsme plesali, chodili po Kroměříži a po Zoo zdokumentováno zde: Pů, Jiří, Šotek...