Geokačátko

se ze mne prý stalo... Ani vlastně nevím jak. Pravděpodobně po úspěšné novoroční procházce po Libni, při které jsme s Půem ulovili tři kešky. Došlo mi, že naše úžasná vybavená laboratoř, která dokáže vyřešit každý problém, má určitě i GPSku. Má... Tak šikovnou, že člověk jako já ji ani nedocení, a ještě si posteskne, že designově dvakrát "In" moc není.
Poslední krůček k tomu vydat se hledat poklady, které skrývají jak Budějky, tak i ostatní místa. Dostávám několik důležitých rad a souborů, které hledání v mnohém zpříjemňují. Posledním krokem je vyhrát nad ovládáním GPS. Po promarněném večeru potupně beru do ruky manuál.
Výprava může začít. Jestli má tohle hledání vůbec nějaký smysl, tak jednoznačně ten, že se člověk dostane do míst, kam by za normálních okolností nikdy nešel, a naopak, důvěrně známá místa dostávají nový rozměr.
Jako třeba Vrbenské rybníky. Lov byl úspěšný, navíc v téhle zimě jsem si mohli zkrátit cestu přes rybník (ačkoliv ani v létě by to pro biologa mého charakteru [=vyškoleného Olegem, Šuspou a Erosem] nebyl v nejmenším problém), což se ukázalo jako velká výhoda při dobývání druhé keše. Na druhou stranu, teplota pod bodem mrazu způsobila omrznuté ruce při každém zalogování a také to, že se mi podařilo uspokojivě rozmrznout teprve u osmého dílu seriálu "Sex ve městě"

Sobota byla úspěšným dnem.
Vykázána činnost v práci.
Úžasné cukroví od Jíti.
Ještě úžasnější zapečené brambory se zeleninou a dva měsíce prošlým raclette.
Mé první samostatně(tedy bez pomoci jiného geocachera) nalezené kešky.
Fakt pěkná procházka po zamrzlých rybnících.
Žádná vyteklá voda z pračky.
Teplý čaj a šest hodin seriálu Sex ve městě.

Žádná přečtená stránka ze skript mnohorozměrné analýzy. To bych k úspěchům dnešního dne asi nepřipisovala. Chjo...