neděle 20. ledna 2008

Zvláštní pocit

Velké auto, džíp, se zatmavenými skly. Kdesi na okraji Prahy zastavujeme u silnice, pár metrů od smluveného místa schůzky.

Z brašny v které by každý očekával laptop, vytahuje desky s velkými obálkami a igelitovou tašku. V tašce byla ta stejná, jen o něco více zničená, obálka. Z té začal postupně vyndávat balíčky peněz. Postupně je skládáme do nové obálky, až zmizí úplně všechny. Jen několik bankovek přijde do zmačkané obálky zpět. Novou obálku vrací zpět do igelitové tašky, tu zpět do brašny a pokládá mi ji na klín.

Přejíždíme na místo srazu. Čekáme. Na někoho, koho nezná. Ani si není jist, zda ví, jak vypadá. Po chvíli projede kolem sportovní auto, Bentley. Skla tmavá úplně. Zastavuje před námi. Nezabliká, nikdo z něj nevystupuje, ani nestahuje okno, telefon nezvoní.

Vystupuje tedy, pomalu otevírá dveře a po nejistém pohledu mizí za tmavým sklem.

Pocit nejistoty. Nevím, co se děje. Co když auto odjede? Zůstanu tu sama v cizím autě? Mám se bát? Má mi to být jedno? Nemám být zvědavá? A kdo je vlastně On, kdo mě veze domů?? Známe se přeci dlouho. Co o Něm vlastně vím?

Skrz zadní okno jen zahlédnu, jak si podávají ruce. Dveře se poté naštěstí opět otevírají a On z nich vystupuje. Neptám se. Vyjíždíme domů.

Zvláštní pocit…

Kdy zas budu mít na klíně dva a půl milionu?

Žádné komentáře: