Asi jsem něco přepískla - ale sklenička se šampaňským ve vířivce plave, a to je hlavní

Včerejší den byl dlouhý, náročný a takový ospalý... Zčásti proto, že ve středu mám největší koncentraci přednášek (tedy dvě), z další proto, že venku je pošmourno a padá tající sníh a také proto, že chodím stále pozdě spát a ráno vstávám a už jsem dlouho nebyla doma, abych prospala celý den.
V mezipřednáškové pauze jsme vyrazili do rybníčka. Asi nebylo dobré nechat se vyhecovat a rybníček přeplavat dvakrát... Přecijen už není žádné horko a tuleň zatím také nejsem. Tu zimu jsem rozdýchávala pěkně dlouho...

Z extrému do extrému, po večerním botanickém semináři, pivě a zmrzlinovém poháru u Toncarů spěcháme do sauny naakumulovat teplo do zásoby... Po pár minutách všichni nadáváme na to příšerné horko. Utíkáme do studena... A do tepla... Nekonečná pohoda...

Na závěr slavíme přijetí Šuspovo a Mácovo článku šamapňským ve vířivce... řešíme, zda jsou skleničky na šampaňské designové schválně tak, aby plavaly, nebo jestli by to zvládla jakákoliv jiná. Vydrželo nám to dlouho...

Tak jako tak, ačkoliv se v sauně vždy úžasně odpočine, byla to patrně pro můj organismus poslední kapka. V poledne zmrznout, večer se uvařit a ještě lehce přiopít...na to není chudák zvyklý. Domů jsem přišla naprosto zpráskaná, a jen jsem padla do postele. A pak už nic nevím...

Víkend v Mechechlákově

Neobyčejně plodný víkend... Začal v pátek tím, že jsem se vším sebezapřením v půl páté ráno vstala, abych stihla ještě uvařit čerstvý zázvorový čaj a ve dveřích se srazila se spolubydlící Eví, která zrovna přicházela, když já odcházela... Cestu na Vysočinu se podařilo operativně spojit s návštěvou tatínka v lázních, což mi ulehčilo starosti s českými drahami a navíc jsem já odlehčila nejednu ekologickou stopu....
V Budějkách sice mrzne a sněží, ale v porovnání s Vysočinou je to jen slabý odvar... Cosi se ve mě láme a dobrovolně přiznávám, že mít tohle za barákem, asi bych začala lyžovat také
Velký nákup, romantická procházka po vánočně vyzdobeném městě, stroboskopický stromeček u kostela, káva a pivo v kavárně...
Doma pak začíná maraton v pečení cukroví... K pečení sladkostí se nejlépe hodí film Karlík a továrna na čokoládu, který nás pak provázel celý víkend... Půovo nadšení a moje radost, že on má radost...
Sobota... od rána pečeme cukroví, s mezipauzou na oběd... Pečení nám opravdu jde... Provází nás Willy Wonka a Umpa-Lumpí zpěvy. Odpoledne padáme unavení... podvečerní kávička, exkurze po firmě, kde jsem byla označena za manželku personálního ředitele, okružní vycházka po Mechechlákově s cílem sehnat sušené mléko na výrobu marcipánu... Marcipán se daří, rozhodně lépe než kokosová roláda podle receptu medvídka Brumíka a která po chvíli získává přezdívku "Zasraná roláda". Na to, že by onen recept měly zvládnout malé děti mi dala pěkně zabrat...
Na závěr dne stavíme nekonečné množství vosích hnízd, namáčíme marokánky do čokolády a za odměnu (a s těžkým odporem k cukroví) si pouštíme Hvězdný prach a film nás baví....
V neděli vyrážíme na vycházku za poznáním okolí Mechechlákova, který jsem stihla během chvíle mnohokrát urazit, aniž bych chtěla a tušila.... Je teplo a sníh taje...
Na závěr tak úspěšného víkendu, cestou na nádraží, bad luck a přejíždíme na silnici ležící již přejetou srnku... Špatní jsme z toho jak my, tak Žofré...Nehezký závěr dne ještě umocní zjištění po příchodu na nádraží, že vlak nejede v půl, ale již odjíždí za minutu, což by nebylo tak zlé, kdyby nástupiště nebylo ještě sakra daleko... Následuje dlouhý běh s batohem na zádech, což je aktivita mnou opravdu nemilovaná, přes celý perón. Tohle budu rozdýchávat ještě dlouho....Rychlý skok do vlaku, zamávat a jedem....

Všechno mohlo být mnohem horší...cukroví se mohlo připálit, sušené mléko nemuseli mít vůbec nikde, sountrack z Williho Wonky jsme nemuseli získat, sníh mohl roztát totálně, roláda se mohla ještě víc rozpadat, Hvězdný prach nemusel být tak pěkný jak byl, srnka mohla být živá a vlak ujet...
Naštěstí se to nestalo.

Nový prvek

Nainstalovala jsem si sem hodiny... Všimli jste si? Jsem to ale holka šikovná. Den ode dne má počítačová gramotnost roste...

Juchuchůůůůůůůůů.... Zamrzl nám rybníček

Teplota vody od poslední návštěvy dost klesla tak, že bylo nutné prosekat díru do ledu. Polní lopatka přišla vhod...

Rychlý skok do vody... zalapání po dechu... proražení cesty ledem... několik rychlých temp mezi ostrými kusy ledu ve snaze se zahřát.

Na těle se objevují tmavé skvrny... modrají žíly...(až se člověk diví, kde všude jsou)
Rozklepaným rukám jde těžko se obléknout... po několika pokusech se přecijen podaří...

Trocha medoviny a topení v autě... tělo přichází k sobě, řezné rány od ostrého ledu, kterých si předtím nikdo ani nevšiml začínají pálit... opět si uvědomujeme prsty u nohou...

Tak v pátek znovu....

Drobné radosti v životě ženy aneb co muži nikdy nedokážou (pochopit)

Nic na světě nepotěší srdce ženy tak, jako nové boty (obzvlášť jsou-li to právě ty, o kterých snila již před rokem, a které na ni celou tu dobu počkaly a navíc za poloviční cenu) a plný talíř smažených hranolek s neomezeným množstvím tatarské omáčky.

Fotky z Černé hory

V albu s oranžovou kuňkou (kterou jsme vůbec neolizovali, páč my biologové víme, že s touhle se nikam "high" nedostaneme) jsou fotky (podstatně lepší a obsažnější, než ty moje) od Helen...
Jen záviďte :)

stačí kliknout

adopt your own virtual pet!

Hrozí vám deprese? Patrně ano...

Pů neodolal tomuto testu a já neodolala další výmluvě, proč nedělat to, co bych měla...
Nevím nakolik byl test podzimních depresí zrovna šťastné řešení... přecijen, vybírat si laptop byla činnost s příznivějším výsledkem...

"Ačkoli vaše příznaky ještě zcela nenaplňují diagnózu rozvinuté deprese, je možné, že se jedná o její počátek. Výzkumy potvrzují, že vznik deprese není způsoben pouze genetickými dispozicemi jedince, ale i typem osobnosti člověka, dlouhodobým, nebo silným akutním stresem (například úmrtím blízké osoby). Věnujte proto zvýšenou pozornost svým pocitům, emocím i chování. Pokud se u vás i nadále budou objevovat pocity úzkosti, beznaděje, ztráta energie, poruchy soustředění, ztráta zájmu o to, co vás doposavad bavilo, měli byste svou situaci konzultovat s odborníkem."

Myslím, že do depresí jsem právě upadla...

Můj první přípravek na odlíčení očí

Nikdy jsem se nijak zvlášť nemalovala...
Jako malá jsem nemohla, o trochu větší jsem to ještě neuměla a když jsem už byla dostatečně "velká a zkušená", tak mi to přišlo zbytečné. A navíc v ranním spěchu nebyl čas...
Až nyní zjišťuji, že je celkem zábavné valit na sebe po ránu do zrcadla oči, vybírat barvu řasenky podle oblečení, popřípadě řešit kombinace barev očních stínů...a že podkladový krém a pudr mají něco do sebe. A už i ten čas se najde...
Kosmetika nyní odolává věškeré nepřízni počasí, odolává také klasickým přípravkům pečující o pleť a nezbylo mi tedy, než si nějaký zázrak na odlíčení pořídit.
Nevím, jestli mne ke koupi vedla opravdu potřeba se kvalitně odlíčit, nebo mne více uchvátilo dvousložkové složení? Modrý olej plave na bezbarvé hladině vody a než se člověk může odlíčit, musí důkladně obě složky promíchat a může se unášet obrazci, které bublinky tvoří než se stanou součástí dokonalé emulze... Estetický zážitek ke konci dne...

A k čemu se vlastně líčit?
Kdo to ocení? Já sama? Muži?
Pravděpodobně ti muži... Bohužel ne všichni...